Reklama- Zmeňte svůj život!

2. srpna 2017 v 20:15 | Vincenta |  Téma týdne
"Změňte svůj život!" hlásá na mne přespříliš veselý hlas ženy z televizní obrazovky. Na první pohled se zdá být se svým velkým, vyumělkovaným úsměvem a naprosto bezchybnou tváří, jakou by mnoho lidí označilo za dokonalou, neskonale šťastná. Ovšem při bližším prozkoumání jejího zdánlivě spokojeného vzevření se vám lehce povede nakouknout pod její falešnou masku.
"Míváte často deprese?" pokračuje žena dál ve svém proslovu. Já jen sarkasticky přitakávám.
"Je váš život nudný a stereotypní?" Opět přikývnu a napiji se z poloprázdné lahve coca-coly, přičemž se mi málem podaří se polít.
Na ženině symetrickém nose se usadí černý flek v podobě zmatené mouchy ťapkající po obrazovce.
"Nemáte žádné ambice? Nic se vám nedaří tak jako dříve?" říká s vážným výrazem. Vyjadřuji svůj souhlas lenivým kývnutím.
"Máme řešení právě pro Vás!" náhle se rozzáří a elegantně pokyne rukou. "Je nám ctí Vám poprvé představit nový produkt vyvinutý špičkovými americkými vědci. Optistezin představuje revoluci v antidepresivních lécích. Nepropásněte naši skvělou nabídku a kupte si ho nyní, za pouhých sedm set korun! Objednávejte na čísle... "
Znuděně přepínám kanál.
 

Haiku- nemohoucnost

16. dubna 2017 v 12:56 | Vincenta |  Psané výplody
Pokud vás nezajímá plané vylévání pocitů, přeskočte tuto úvodní část.

Poslední dobu uvadám, stejně jak narcisy v průhledné váze stojící kousek ode mne. Pokaždé, když se usadím nad čistým kouskem papíru, který se přímo vybízí k tomu, abych jej zaplnila svými myšlenkami, které se úpěnlivě snaží dostat ven z mé hlavy, prostě to nejde. Je toho tolik, co bych ze sebe chtěla vydat. Mám spoustu dobrých nápadů, ale nedokáži je realizovat, ačkoliv se snažím se všech sil. Je to hrozně frustrující. Vím, že bych měla něco dělat. Cokoliv. Cokoliv, co by mne mohlo v tvorbě posunout dál.
Čas mého bytí se krátí, pomalu ale jistě. Možná je mírně popudivé, takhle smýšlet v mém věku, ale nemohu si pomoci. Víte, asi jako každý člověk bych chtěla být něčím významná, přeji si, abych tu za sebou nechala jakýsi odkaz. Jak pošetilé.
Tohle vše je pravděpodobně jen snůška symsl nedávajícího sebelitujícího braku, to si také uvědomuji. Měla jsem pouze potřebu se vypsat.
A teď již k hlavnímu bodu tohoto článku, a to k haiku, kterou jsem nedávno vyplodila.

Plíce zasytil
děsivě tíživý ozón
ztracených duší.

A na závěr přidávám píseň, která se stala v poslední době mou srdcovkou, a to Let There Be More Light od kapely Pink Floyd.

-Carpe diem,
Vincenta


Emily Brontë- Na Větrné hůrce

11. března 2017 v 18:06 | Vincenta |  Knihobraní
"Ta lhářka, lhářka až do posledního dechu! Kde je teď? Tam ne- v nebi ne- zaniknout nemohla- tak kde?
Ty, tys říkala, že je ti lhostejné moje utrpení! Tak já se zas modlím jedinou modlitbou- a budu ji opakovat dokud mi jazyk neztuhne- Kateřino, Kateřino, dokud já žiju, neodpočívej v pokoji! Řeklas, že jsem tě zabil- tak mě straš! Zavražděný přece strašívá vraha! Duchové přece obcházejí po Zemi! Buď pořád se mnou- vezmi na sebe jakou chceš podobu- dožeň mě k šílenství! Jenom mě nenechávej v téhle propasti, kde tě nemůžu najít! Ach Bože, to se nedá vypovědět slovy! Nemůžu žít, odešel mi život! Nemůžu žít, odešla mi duše!"
 


Muž mnoha tváří

10. ledna 2017 v 17:49 | Vincenta |  Surrealistický šuplík

Dnes je to přesně rok, co umřela jedna velmi charismatická, excentrická a vyjímečná osobnost. Osobnost, která mi toho, ačkoliv to není moc dlouho, co se o ni zajímám dala do života velmi mnoho.
Třeba :

Že se nemusím bát ukázat své pravé já
Že každý máme možnost uskutečnit něco velkého
Že není špatné být jiný
Že můžu dělat umění, když chci
Že je důležité brát život trochu s humorem
Že musíme využít všechen čas, který nám zbývá


David Bowie je jednou z hvězd zářící na mém, jinak poměrně pochmurném horizontu.
Snad ani není třeba zdůrazňovat, jak neobyčejný tento člověk byl.

Doufám, že se máš na své rodné planetě lépe než na této, Ziggy.




Čtenářská výzva 2017

1. ledna 2017 v 0:00 | Vincenta
Nový rok, jakési pomyslné nové já a nová předsevzeťí, která ve vší upřímnosti stejně nesplním. Přesto jsem neodolala a několik cílů jsem si přeci jenom vytyčila.


Jedním z nich je čtenářská výzva, ve které jde o to, přečíst určité množství knih, které si určíte. Já si po pečlivém zvážení mé knihomolské schopnosti zadala kvótu sto knížek. Což je myslím poměrně vysoké číslo, budu doufat ve svůj úspěch. Mimochodem tuto výzvu pořádá už asi třetím rokem blogerka Ells.

Rozcestník- Články

27. prosince 2016 v 13:14 |  Psychedelický kokon

Myšlenkové hárání

Názory sečtělého lidoopa

Surrealistický šuplík

Plky

Deník

Když se objeví potřeba vypsat se.

Projekty

a výzvy.


Rozcestník

27. prosince 2016 v 13:02 |  Výplody choré mysli

Psané výplody

Pokusy o povídky a drobné lyriky.

Kresby & Malby

Pořad se snažím o nějaké umění.

Další výtvory

Plastické záležitosti

Rozcestník

27. prosince 2016 v 12:56 |  Mé záliby

Knihobraní

Knihy jsou mou vášní.

Herbář

Léčivé byliny a podobné záležitosti

Směsice

Seriály, filmy a další věci, kterými zabíjím čas.

Hudbobraní

Hudba, další důležitá část mého života

Mytologie

Báje, mýty, pověsti, obyčeje...


Rozcestník

27. prosince 2016 v 12:40 |  Rubriky

Články

Hlavní smysl blogu.

Tvořím

Mé nepřílíš povedené výplody.

Mé záliby

Čím zabíjím čas.

Kam dál